Vyrobit bombu dnes není žádná věda, na internetových stránkách jsou podrobných návodů k dispozici celé řady. Pak jde samozřejmě ještě o to umět ji zapojit a vhodně nastražit, ani to však nemusí být pro schopného člověka příliš velký problém. K malé radosti policie se tak okruh možných pachatelů bombových útoků neskutečně rozšiřuje. V případu smrti soudního psychologa George Finnegana však budou mít vyšetřovatelé přece jen možná lehčí práci. Neboť výhrůžky, jimiž jej po neúspěšném odvolání své dcery Lizzie, odsouzené na doživotí za vraždu manžela, častoval Noel Shakespeare, slyšela celá soudní síň. Jenže roky policejní práce naučily Lynleyho i Haversovou, že ta nejjednodušší cesta nemusí nutně vést k cíli. Ostatně těch, kteří mohli mít na Finnegana spadeno, bude jistě mnohem víc. Za dlouhá léta své soudní praxe určitě pomohl do vězení více lidem, než jen nebohé Lizzie. A někteří z nich jsou už dnes zpátky na svobodě. Chce to prostě jen zapojit rutinu a výsledek se dostaví. Ani Lynley ani Haversová ovšem ještě

Bohatí mají pomáhat chudým, to je nepsaný morální zákon, kterým by se měla řídit každá civilizovaná společnost. Protože ne všichni mají to štěstí, aby měli střechu nad hlavou, ne všichni se na dno dostali vlastní vinou, a mají šanci se od něj vlastní silou odrazit. I proto si svět tak váží každé podané pomocné ruky, každé dobře míněné akce, jakou je například charitativní organizace váženého oxfordského advokáta Nigela Sandersona. Není však její působivý název Sbírka naděje jen zástěrkou nějakých nekalých praktik? Není Sanderson vlastně gauner, přiživující se na lidském soucitu? Novinář Red z místní "Kroniky" je o tom alespoň skálopevně přesvědčen. Ba co víc, Sanderson je podle něj zapleten i do vraždy, kterou Lynley s Haversovou právě začali vyšetřovat. Haversová by nikdy nevěřila, že ji mohou ovlivnit subjektivní názory nějakého pisálka. Jenže vše začíná nasvědčovat tomu, že na těch Redových řečech přece jen něco bude?

Lidská psýcha je nevypočitatelná. Zničeho nic - a zpravidla v ten nejnevhodnější okamžik - člověka zradí. Jako teď ve slavné londýnské koncertní síni Wigmore Hall, na jejímž pódiu právě dostal Gideon Martin okno. On, který suverénně hraje nejtěžší a technicky nejnáročnější mistrovské kusy, jeden z nejnadanějších mladých houslistů své doby, talent, jaký se rodí jednou za sto let, si nedokázal vybavit jedinou notu prosté Dvořákovy písně. Byl to náhlý záchvat trémy? Nebo negativní asociace? Něco, před čím podvědomě utíká? Dávná vzpomínka, kterou v něm první tóny klavírního úvodu vyvolaly? A byla to pouhá shoda okolností, že téměř v tutéž chvíli byla o pár kilometrů dál zavražděna jeho matka? Těch záhad, s nimiž se Lynley a Haversová budou muset vypořádat, však bude v tomhle případu ještě mnohem, mnohem víc...

Už už to vypadalo, že tak úspěšně rozjetá spolupráce nerovné detektivní dvojky Lynley-Haversová skončí dřív, než stačila vejít do policejních análů. Aby taky ne, když se Haversová dopustila činu, který by v žádné policii světa nemohli tolerovat. Vystřelit na svou kolegyni a nadřízenou, to je pořádně silná káva. Degradace na konstábla a odsouzení k běžné policejní práci je to nejmenší, co ji mohlo potkat. Jenže žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, a trpělivost růže přináší. A tak když dojde v Manchesteru ke dvojnásobné vraždě a Lynley je vyslán na pomoc místním poldům, začne se malounko rozednívat i nad Haversovou. Sice si svůj návrat k činné službě představovala trochu jinak než jako sezení nad zaprášenými fascikly z policejního archivu, důležité ovšem je, že je zpátky v týmu. A aby si v něm vydobyla ztracenou pozici, to už bude záležet jenom na ní...